„NIC A NIKDO NÁS NEZASTAVÍ“

(zápis v deníku rotného Jana Kubiše, který absolvoval SOE výcvik ve Skotsku v roce 1941 a stal se vykonavatelem atentátu na Reinharda Heydricha)

Asi tak v červnu 1942, pokud si to dobře pamatuji, jsem se ráno podíval do novin, a vidím tam zprávu, že zavraždili Heydricha, tak zvaného „Protektora“ Československa, který, po pravdě, posílal měsíčně asi tak dva tisíce lidí na smrt v koncetračních táborech. O něco později toho rána přišel za mnou jeden chlapík, s kterým jsme se znali, kapitán Hesketh-Pritchard, a povídá „Viděl jste dnešní noviny? To byli ti kluci, co jste cvičil.“
(Plukovník v.v., tehdy poručík, Ernst Van Maurik, SOE instruktor československých kurzistů)

Po okupaci Československa německou armádou se řada důstojníků z  povolání a rezervistů, poddůstojníků, prostých vojínů a civilistů, z nichž mnoho při mobilizaci v roce 1938 rukovalo do armády, rozhodla opustit okupovanou vlast a bojovat proti nacizmu. Většina z těch, kteří odešli na západ, se přihlásila do francouzské armády. Po porážce Francie mnoho československých vojáků evakuovalo z  francouzských přístavů do Velké Británie, kde vznikla 1. československá smíšená brigáda. Po počátečním působení v Cholmondeley Park se brigáda přemístila do Leamington Spa, kde začíná historie československých parašutistů.

Výcvik československých dobrovolníků

Nábor dobrovolníků „pro speciální akce“ začal v Leamington Spa na jaře 1941. Po krátkou dobu přijížděli dobrovolníci z československé brigády na výcvik v utajených výcvikových střediscích britské vládní organizace SPECIAL OPERATIONS EXECUTIVE (SOE) **) ve Skotsku jednotlivě, ale od července 1941 přijížděli ve skupinách obvykle 18-20 Čechů a Slováků. Skupiny (1-7) byly ubytovány poblíž přístavu Arisaig, v domech Garramor (STS 25a) a Camusdarrach (STS 25b), a poté, od července 1942 v domě Traigh House (STS 25c, skupiny 8-15). Podle údajů nám v této chvíli dostupných zřejmě prošlo výcvikem SOE ve Skotsku, který skončil v květnu 1943, více než tři sta*) dobrovolníků z  československé brigády, i když celkový počet čs. účastníků v různých kurzech SOE, t.j. jak ve Skotsku tak i v Anglii, může být i vyšší, a podle některých informací, které máme v současné době po ruce, by mohl dosáhnout více než pěti set.*)

Ti dobrovolníci, kteří byli vyhodnoceni jako vhodní pro zařazení do výsadků, byli po skončení bojového (paramilitárního) výcviku ve Skotsku (fyzická příprava, polní výcvik včetně orientace a topografie, střelecký výcvik, boj zblízka, používání výbušnin, radiotelegrafická příprava, diversní akce) odveleni na dvoutýdenní paradesantní výcvik v Ringway u Manchestru a konečně na speciální doškolení agentů v jižní Anglii.

Jmenné seznamy, které průběžně upřesňujeme, a které tudíž nejsou konečné, uvádíme v podrobné sekci webové stránky. Z více než tří set [3, 5, 7] frekventantů výcviku jich bylo více než sto*) zařazeno do 48 výsadků (ať již uskutečněných nebo na poslední chvíli zrušených), a necelá polovina z nich *) dožila konce války. Tři skupiny zahynuly při haváriích výsadkových letounů v Německu a v Itálii (IRIDIUM, BRONZE, SILICA), mnozí absolventi kurzů padli v bojových akcích jako příslušníci Československé samostané obrněné brigády (ČSOB) při znovudobytí francouzského přístavu Dunkerque, v řadách československé jednotky v Sovětském svazu v bojích na Dukle, ve Slovenském Národním Povstání nebo v jednotlivých bojových akcích po vylodění do Evropy.

Počet agentů vysazených v letech 1941-43 do okupovaného Československa se udává číslem 31*), a to ve 13 výsadkových operacích (chronologicky) BENJAMIN, PERCENTAGE, ANTHROPOID, SILVER A, SILVER B, ZINC, OUT DISTANCE, BIVOUAC, BIOSCOPE, STEEL, INTRANSITIVE, TIN a ANTIMONY. („Výsadky“ CHROME a SHALE byly pouze shozy výbavy). Ku zbývajícím ze 48 plánovaných výsadků (viz seznam níže) došlo v letech 1944-1945, i když k několika z nich (9) nedošlo ke konci války vůbec.

*) Číselné i osobní údaje průběžně upřesňujeme. Údaje o počtech a jménech kurzistů zařazených do výcviku, těch, kteří výcvik dokončili nebo nedokončili, těch, kteří se dočkali nebo nedočkali nasazení, a těch, kteří svoje životy položili, kdy a kde, se často odlišují podle různých autorů a zdrojů, ať již byl jejich osud jakýkoliv. Naší snahou je dojít k co nejpřesnějšímu seznamu, a veškerou pomoc v našem úsilí, zejména pokud jde o osud těch, u jejichž jmén v seznamu nejsou bližší údaje, vítáme.